Původně jsme takovou svatbu vůbec v plánu neměli.

Měli jsme se brát 24.4. v pražském Klementinu. Nakonec, díky Covidu, jsme měli svatbu snů. Mou vysněnou dětskou svatbu. Ani jsem v takovou už nedoufala, kvůli okolnostem i manželově rodině, pro kterou jsou zvířata lepší z trochu větší dálky 🙂 ale nakonec vše dopadlo na jedničku a nápad se líbil úplně všem.

Svatbu jsem tedy dali dohromady za dva měsíce, díky mé kamarádce, jejíž rodiče vlastní jezdecký areál Dance and Jump v Úžicích u Kralup, který nám na svatbu poskytli a také skvělé práci všech dodavatelů. Catering nám zajistili ve spolupráci eMBe pivovar a catering Golem, focení Patricie Mazuchová a božský dort jsme měli z Lánského cukrářství. 

Takže 10.7. nastal náš velký den.

Byl to pátek první den prázdnin, kdy teploty přesáhly 30 stupňů.

Den začal celkem klidným tempem, jelikož obřad byl až ve tři odpoledne. Na devátou jsme měli domluvenou vizážistku, pro maminky, svědkyni a pro mě. Asi i díky neustále společnosti a probírání holčičích věcí, mi celé dopoledne hrozně rychle uteklo. Jen vždy někdo přišel s hlášením, už přivezli dort, kytky, už je tu ženich a první hosté. Nervozita mě přepadla až když jsem se oblékla a čekala, kdy budu moct nepozorovaně projít do stáje, kde už na mě čekal můj úžasný kůň, který měl ten den za úkol mě odvést k oltáři. Sedla jsem na něj, svědkyně dala signál, a já vyrazila, příjezd to byl vážně krásný, k oltáři mě vedl táta, ženich si mě pak sundal z koně a třešničkou na dortu našeho krásného obřadu na louce byla řeč naší oddávající, shodou okolností přítelkyně mého táty, Sofie Pavaly z Unitarie. Bohužel Vám neřeknu, co vše nám říkala, protože jsem byla jako ve snu, ale podle všech svatebčanů a jejich reakcí, byla krásná. 

Po obřadu nás čekalo krásné focení, ze kterého jsou ještě hezčí fotky.

První tanec, u kterého jsme, jak se říká, šlapali zelí, ale i tak byl krásný a pak už vytoužený raut, jelikož jsem toho za celý den moc nesnědla, na rozdíl od manžela :), měla jsem už opravdu hlad. Jídlo bylo skvělé, od jednohubek, přes tatarák, až ke grilování. Stejně tak pití a hlavně, všeho bylo dost 🙂

Protože jsme měli jen 35 hostů, byla atmosféra komornější a rodinná, což nám naprosto vyhovovalo a myslím, vlastně vím, že jsme si to všichni moc užili. 

Takže i když jsem v dubnu byla nešťastná, že jsem se nevdala, nakonec jsem byla ta nejšťastnější nevěsta na světě.