SVATBA S BAREVNÝMI STUHAMI NA ŘIDÍTKÁCH

DVĚ ŽIVOTNÍ PŘEKVAPENÍ

Jsem Eva a můj muž se jmenuje František. Se zprávou, že čekáme rodinu, přišlo velké překvapení. Nosila jsem v sobě totiž hned dvě mimina najednou. Vzápětí přišlo další překvapení v podobě žádosti o mou ruku. A protože všechno tak krásně běželo a navazovalo, rozhodli jsme se sled událostí neporušit a vzali jsme se do měsíce.

SVATBA S BAREVNÝMI STUHAMI NA ŘIDÍTKÁCH

Naše svatba byla malá a milá. A taky klidná a veselá. Jen a jen pro nás a podle nás. Vyjeli jsme na ni z našeho vršovického bytu na koloběžkách ozdobených barevnými stuhami. Kličkovali jsme po cestičkách krásného parku, až jsme dorazili do Pavilonu Grébovka.

Tam jsme se vydali ruku v ruce za doprovodu písně „Ty a já“ k venkovnímu oltáři s výhledem na Prahu. Nutno podotknout, že ten výhled byl zahalený do podzimních barev, protože jsme se brali 18. listopadu. Měli jsme štěstí, zrovna ten den nám po spoustě deštivých dní vysvitlo slunce. Na svatbě byli jen naši svědci s partnery, kteří si pak s námi pochutnali na předem vybraném obědě. Následoval novomanželský tanec v prázdné budově Pavilonu Grébovka, a pak frnk na koloběžkách do našeho bytu. Tam jsme měli zabalenou tašku, se kterou jsme vyrazili na svatební víkend užívat krás rakouského venkova.

SPOLU, V LÁSCE

Všechno proběhlo hladce, bez stresu. Neplnili jsme ničí očekávání. Neměla jsem jako nevěsta v ruce květinu, jen červené a žluté karafiáty ve vlasech. Neměli jsme na sobě připnuté květy ani myrty, ale zábavné placky. Neměla jsem svatební šaty, ale stříbrné body a tylovku na míru (tu jsem už oprášila na svatbě přátel). Neměla jsem střevíčky, ale české botasky v barvách duhy (stejně jako František). Neměli jsme ozdobené auto, ale naše koloběžky. Neměli jsme ani dort a další věci, na které je třeba myslet. Měli jsme jen sebe a vzájemnou přítomnost a lásku. A stálo to za to!

Eva Wolf Pechová, copywriter

DODAVATELÉ:
Fotila Markéta Sousedíková
Líčila a česala Štěpánka Adámková
Sukni šila Teres Tess