Svatba je den emocí! Břicho – Ne-břicho!

Když jsem se s kamarádkami bavila, ještě jako teenager, nechápala jsem, jak se ty holky můžou vdávat těhotné. Vždyť nevěsta by měla vypadat jako princezna a ne jako (nastávající) máma! Člověk má v tomto věku názor asi úplně na všechno, třeba na hystericky křičící děti v obchodě atak.

O pár let později, nejen že jsem se vdávala na konci šestého měsíce (a jak ráda), ale také mám děti, které občas udělají v obchodě scénu kvůli suchému rohlíku. Mám to určitě za to, já vím! 🙂

„Buď je Vám vše jedno, nebo to naopak prožíváte až moc“.

Jaké to tedy je, vdávat se těhotná?
Je to prostě jiný stav, buď je vám všechno jedno, nebo naopak vše prožíváte až moc. Já byla, až na šaty, ten první případ.

Například jsem si myslela, že na konci šestého měsíce nebudu mít skoro žádné břicho a tak jsem si vybrala přiléhavé šaty! Když mi to všichni rozmlouvali s tím, že určitě pak nechci shánět šaty na poslední chvíli, v klidu jsem jim řekla, že já žádné břicho mít nebudu. Sladká nevědomost!

Svatbu jsme začali plánovat necelých 5 měsíců dopředu, a tak jsem si chodila šaty každý měsíc zkoušet. Týden před svatbou, kdy jsem měla poslední zkoušku a už je na mě opravdu upravovaly, jsem dostala záchvat, že mi nesluší a vybírala jsem si narychlo nové. V těch přiléhavých jsem totiž vypadala jako vorvaň.

Nutno říci, že svatbu jsem měla od mala vysněnou a věděla jsem přesně, jak to chci. Takže když jsme měli schůzku se svatební koordinátorkou, myslela jsem si, jak to všechno vysypu z rukávu a půjdu domů.
Je pravda, že jsme se na všem domluvili na první schůzce, ale bylo to spíše tak, že ona něco navrhla a my vše odkývali. Bylo mi všechno totiž úplně jedno. Najednou mi nepřišla důležitá barva, výzdoba, hudba na obřad nic.

Určitě bylo a vždy je fajn, když si s koordinátorkou lidsky sednete. Musíte jí věřit a vědět, že se na ní můžete spolehnout. Zvláště, když v sobě nosíte člověka, který vám otočí život na ruby a to ještě dříve, než se narodí.

To „moje břicho“ mi naopak pomohlo ve svatební den. Byla jsem od rána tak klidná, až mě to samotnou překvapilo. Jediné co mě zaskočilo, byla moje chuť na zmrzlinu.
Říkala jsem si, že k tomu oltáři vlastně nejdu jen já, ale jdeme tam „my“. A protože jsem nikdy nebyla sólista, šlo se mi tam prostě líp.

Co bych tedy poradila všem budoucím těhotným nevěstám?

• Udělejte si vše (s ženichem) podle sebe
• Vybírejte šaty srdcem, ale také trochu hlavou – to břicho (a nejen břicho) opravdu roste
• Vždy záleží na tom, v jaké fázi těhotenství se vdáváte, ale myslete i na oteklé nohy – hlavně v souvislosti s podpatky
• Nemaskujte břicho květinou – já se o to snažila a ta kytka vážila snad 5 kg!
• Těhotenské nevolnosti nemusí být jen v 1. trimestru
• Vdávat se v 9. měsíci není hloupost, pokud máte s sebou sbalenou tašku do porodnice
• V pokročilejším stadiu si úplně nezapaříte, ale rozhodně si zatančíte
• Na alkohol můžete zapomenout, ale je skvělé si vše pamatovat a ráno se vzbudit s čistou hlavou
• Těhotné nevěsta NEROVNÁ SE nervóznější / ubrečenější nevěsta
• Připravte se na to, že Vám to možná bude celé fuk, anebo naopak to budete prožívat víc než normálně
• Delegujte celý den na někoho dalšího. Já musím říct, že mít celý den za sebou někoho, kdo se o nás staral, bylo děsně fajn!
• Svatba je prostě den emocí, břicho – ne břicho

P.S. Tento článek věnuji všem nevěstám, které loni musely odložit svou svatbu a teď se budou vdávat „s břichem“.