Šila jsem šaty – svatební!

K Vánocům jsem dostala šicí stroj a i já si řekla, že jednou nějaké svatební šaty ušiji! Po tom, co jsem ušila první čtyři ústenky kvůli koronaviru, začínám trošku měnit názor a o to více obdivovat všechny ty, které do toho šly!

Já a moje první šicí pokusy 🙂

Svatba vyžaduje spoustu příprav. Co se Vám vybaví jako první, když se řekne SVATBA? Já si představím ŠATY!

Když plánuji tzv. „svatby na klíč“, (kdy mám na starosti vše od místa, kytek, dekorací až po catering, auta apod.), šaty si nevěsta vždy vybírá sama. Ještě se mi nikdy nestalo, že by mi nevěsta řekla: „vyberte mi nějaké šaty, já se na ně přijedu podívat“.

Kde sehnat ty nejlepší?
S nevěstami často řeším, kde sehnat ty nejlepší.

  • V ČR máme několik krásných svatebních salónů, kde můžete strávit i hodiny vybíráním těch NEJ.
  • Ale máme zde také skvělé švadleny, které používají ty nejlepší materiály (odkaz na vše Vám chystám do ebooku: „Jak naplánovat svatbu krok za krokem“).
  • Šaty můžete také pořídit „z druhé ruky“ či na ne-oblíbeném portálu Aliexpress, Ebay nebo třeba Wish.

Pokud máte rádi adrenalin a jste zruční v šití, zaběhněte koupit látky, krajky, knoflíčky a šaty si ušijte! Že to zní jako bláznivý nápad? Názor na to si udělejte sami.

Abych Vám přiblížila, co vše je k šití šatů potřeba a kolik to může stát, poprosila jsem dvě úžasné dámy, které se toho zhostily, řekla bych, více než výborně!


První rozhovor jsem udělala s dámou, které neřekne nikdo jinak než Šťastnovka. Šila šaty pro svou kamarádku, která byla celou dobu neuvěřitelných 300 kilometrů daleko.

Podle mě jsou dokonalé !

Ahoj Šťastnovko,

jsi vystudovaná švadlena, že si se rozhodla ušít šaty kamarádce?
Nejsem. Mamka s babičkou šily, viděla jsem to celý můj život, ale vždycky mi to přišlo neskutečně složité a nechápala jsem, jak může z kusu látky vzniknout oblečení. Potažmo takové, které jsem si vymyslela a mamce nebo babičce nadiktovala.

Pak jsem dostala k Vánocům šicí stroj, který ležel 2 roky ve skříni. Jednou jsem ho vytáhla a už ho nikdy neuklidila.

Kde jsi hledala inspiraci? Kde jsi/jste našla/y střih?
Kamarádka byla úžasná v tom, že mi poslala pár fotek šatů, řekla „ber to jako volnou inspiraci“ a sdělila mi „pár“ jejích požadavků. Vždycky to začíná „jen úplně jednoduché, splývavé“, ale takové jsou z mého pohledu nejhorší. Žádná chyba se v nich neskryje.

Střih jsem tedy vytvářela sama, podle svých dosavadních, ne moc velkých, zkušeností a podle jejího zadání.

První jsem vytvořila zkušební, z jiné látky, abych věděla, jestli jsem schopna se vůbec přiblížit její vizi. Když mi ji odsouhlasila, pustila jsem se do práce s materiály, které rovněž nejsou pro svatební šaty vůbec tradiční.

Vzhledem k tomu, že svatba byla na konci srpna v potápěčském lomu, bylo nutné, abych se maximálně vyhnula umělým materiálům, alespoň v těch částech, které byly na holém těle. Zároveň jsme chtěly, aby byly pohodlné, tak jsem se snažila volit materiály spíše elastické. No docela věda, když tyto materiály pravé krejčové neuznávají.

Co vše sis na šaty musela pořídit?
Kromě materiálu jsem si zapůjčila krejčovskou pannu. Tu jsem ve výsledku stejně nevyužila, protože kamarádka je drobek a panna byla oproti ní obří tlusťoška. (smích)

Kolik Tě to přibližně stálo?
Na cenu jsem se moc nedívala, ale měla jsem štěstí, že zrovna v té době jedna velká prodejna látek měla akci na bílý šifon, kterého padlo nejvíce. Krajku si kamarádka vybírala sama, nevím zda cíleně, nebo se jí prostě líbila, ale nevybrala si vůbec drahou.

Pokud bych měla spočítat pouze materiál, dostala bych se tak kolem 1.000 – 1.500 Kč. Nepočítala jsem to přesně.

Jak dlouho jsi je šila?
Pokud budu brát celý proces, tak to bylo přibližně od května, možná června, kdy mě o to poprosila. Svatba byla poslední víkend v srpnu. Pokud budu brát čistý čas šití jako takového, tak si myslím, že mi to mohlo zabrat tak týden.

Pomáhal Ti někdo?
Ne! Vykoupala jsem se v tom od začátku do konce úplně sama.

Šla by si do toho znovu?
Ne. Je to neskutečná tíha zodpovědnosti a je to opravdu velmi vysoký level krejčoviny. Že já se jen tak něčeho nezaleknu a takové projekty jsou pro mě výzvou, tak tady jsem si opravdu nadávala, že i přesto, že jsem tušila, jak to bude náročné, tak jsem na to kývla.

Nicméně cuknout už jsem nemohla, když byly dva týdny do svatby a já ani za nic nemohla přijít na to, jak to udělat s tím pitomým rozparkem vpředu na koleni!

Co byl nejhorší a naopak nejlepší moment během procesu výroby?
Nejhorší bylo to, že se na mě kamarádka 100% spolehla. A zároveň i nejkrásnější.

Poslala mi fotky volné inspirace, její míry.. Já jí posílala fotky z průběhu výroby a ptala se, jestli chce více takhle, nebo jinak. Tím, že nás dělilo 300 km byly zkoušky pasé a všechno jsme tedy dělaly na dálku.

Nepřišla mi od ní jediná zpráva, jak to vypadá, jediná upomínka, že svatba je už za 3 týdny a ona je ještě neměla na sobě, jediná po poháňka.

100% se spolehla na to, že když jsem to slíbila, tak to prostě dám. Měla pravdu, ale bylo to zároveň to nejhorší, protože jsem věděla, že to prostě musím splnit, i kdybych měla odletět do Číny a tam je nechat ušít přímo pod mým dozorem 🙂

Vše nakonec dobře dopadlo.

S tím hloupým rozparkem jsem se popasovala, ne úplně elegantním způsobem musím říct, a dral mně celou svatbu a i na všech fotkách.

Nicméně kamarádka byla strašně spokojená, brečela štěstím, radostí. V šatech vydržela komplet celou svatbu, bylo jí v nich dobře, díky materiálu se nepotila, i když teploty ten víkend přesáhly krutě 30 stupňů.

Byla to pro mě největší škola v mé dosavadní šicí bublině. Ale už nikdy bych se do toho nepustila znovu.


Druhý rozhovor jsem měla možnost udělat s loňskou nevěstou, která si kvůli svým vysněným šatům zaplatila individuální kurz šití. Dopadly úžasně!

Ahoj Martino,

proč si se rozhodla ušít si sama svatební šaty?
Z mnoha důvodů. Ráda něco tvořím. Sama jsem si dělala grafiku na svatební oznámení, se svědkyní Kačkou jsme jen ve dvou pekly svatební koláčky, sama jsem si vymýšlela zábavu pro hosty.

Navštívila jsem asi tři svatební salóny a docela dost šatů jsem si vyzkoušela. Byly sice hezké, některé úchvatné. Ale u žádných jsem si neřekla, že jsou to ty pravé. U žádných jsem neměla pocit, že jsem to já. A u žádných jsem si nebyla jistá, že by z nich byl můj nastávající na větvi :-).

Navíc jsem se nechtěla vdávat v šatech, ve kterých se vdávala jiná. Jenže šaty od švadleny stojí spoustu peněz. A ačkoliv vím proč, nechtělo se mi je investovat. To jsem si radši zaplatila dobré jídlo (smích).

No a pak takový sobecký důvod: hrozně jsem se těšila, až mi někdo pochválí šaty a já mu řeknu: „Díky, ty jsem si šila sama.“ A tomu člověku spadne brada!

Kde jsi hledala inspiraci? Kde jsi našla střih?
Měla jsem dost konkrétní představu o tom, jak by šaty měly vypadat. Koukala jsem samozřejmě na internet a taky jsem navštívila pár svatebních salónů. Střih jsem měla na míru. S jeho konstrukcí mi pomáhala lektorka kurzu v rámci individuálních lekcí.

Co vše sis na ně musela pořídit?
Šicí stroj a všechny šicí potřeby už mám několik let. Na část šatů byl potřeba overlock, ale ten jsem si nekupovala. Využila jsem ho v dílně, kam jsem chodila na konzultace. Musela jsem si sehnat materiál.

Kolik Tě to přibližně stálo?
Zaplatila jsem si individuální kurz. Lektorka mi pomohla s konstrukcí střihu, radila jsem se s ní ohledně materiálu a pak jsem s ní jednou týdně konzultovala postup šití. Pomáhala mi i se značením změn střihu na těle. To jsou věci, které jsem nebyla schopná si udělat sama.

Tenhle individuální kurz mě stál 7000,-. Materiál mě vyšel na 6330,-. Nejdražší byla krajka, i když jí bylo vlastně nejméně.

Jak dlouho jsi šaty šila?
Hrozně dlouho (smích). Do kurzu jsem začala docházet na konci května a šaty jsem upravovala ještě víkend před svatbou. A mezitím uběhlo nějakých 15 týdnů.

Ale samozřejmě jsem nešila každý den. Nešlo to, aby můj budoucí manžel šaty neviděl. Většinou jsem šila jeden den o víkendu. Na začátku, když jsem dělala zkušební střih, tak jsem šila i po večerech doma.

Pomáhal Ti někdo?
Ano. Lektorka z kurzu, který jsem už zmiňovala.

Šla by si do toho znovu?
Rozhodně. I když to bylo stresující, tak to tomu dni a celým přípravám dalo ještě větší punc výjimečnosti.

Co byl nejhorší a naopak nejlepší moment během procesu výroby?
Nejlepší moment byl, když jsem si na sebe mohla téměř hotové šaty obléknout. Nejhorší moment byl, když jsem si je na sebe oblékla. Najednou mi přišlo, že mi to vůbec nesluší (smích).
Děkuji za rozhovor.


Milé nevěsty, pevně věřím, že jste během čtení toho článku narazily na tzv. „AHA“ moment, který Vás přesvědčil, že do toho jdete také! Nebo naopak, že necháte tuto radost na někom jiném.

Ať tak či tak, pokud ušijete šaty SVATEBNÍ či družičkovské, nebo dokonce svatební kostýmek či oblek a budete se s námi chtít podělit – neváhejte. Těšíme se na Vaše svatební – šicí -příběhy, které rádi budeme sdílet 🙂
www.svatebnigrep.cz

Pokud stále ještě nevíte, jak svatbu uchopit, doporučuji vám i další stránky na Grepu, např. tento >> V jednoduchosti je krása!

Krásné plánování,

Vaše Aneta

Miluji svatby a vše kolem nich. Své zkušenosti sbírám více jak 15 let a nyní je díky blogu a ebookům předávám budoucím nevěstám a ženichům, aby jejich svatební přípravy byly spíše radostí než starostí. Můj příběh si přečtěte zde >>
  • Toužíte si sami naplánovat svatbu, ale nejste si jistí, že to zvládnete?

    Ať už se nacházíte v kterékoli fázi plánování, budu Vám ráda Vaším průvodcem na cestě ke krásné svatbě.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Těším se na Vás na Facebooku!